VÝROKY TÝŽDŇA
.png)
 |
| Rafael Rafaj |
Robert Fico. ako jeden z dôvodov, prečo Slovensko odmietlo závery samitu EÚ k Ukrajine,
„Želal by som si, aby súboj o hlavné mesto bol intenzívny a ostrý. Jozefa Ráž akceleroval výstavbu na Slovensku.Nepredpokladám, že by Rážovi pri kandidatúre poškodili nedávne nehody vlakov na slovenských železniciach, najmä ak preukáže, že dostatočne investoval do železníc."
Peter Pellegrini
Dnes jsem jela do Bratislavy. Ne proto, abych si něco dokazovala. Ne proto, abych něco vysvětlovala. Jela jsem tam za člověkem, za kamarádem, který je už osmý měsíc ve vazbě.
Poznali jsme se v době, kdy byl svět vyděšený, rozhádaný a rozdělený. V době, kdy se lidé přestávali poslouchat a začali se bát jeden druhého. Tehdy mluvil otevřeně, klidně, srozumitelně. A mně to dávalo smysl. Proto jsem ho začala sledovat. A proto jsem mu jednou napsala.
Říká se, že některá setkání mají přijít později. My jsme se dlouho míjeli,až jsme se nakonec potkali. Povídali jsme si, smáli se, zjišťovali, kolik máme společného. Vzniklo přátelství. Obyčejné, lidské. Takové, které se nerodí z výhod, ale z porozumění.
Dnes jsme se ale setkali jinak.
Za zdí. V prostoru, kde se čas vleče pomalu a ticho má jinou váhu. A přesto,když přišel, byl to pořád on. Stejný pohled. Stejný klid. Stejná jiskra v očích. Nezlomený. Přemýšlející. Přítomný.
Mluvili jsme o životě. O světě venku. O tom, co má smysl. O naději. O tom, že i když člověk ztratí svobodu pohybu, nesmí ztratit svobodu v sobě. A tu on si uchoval.
Jsem vděčná, že jsem ho mohla vidět. Že jsem mu mohla říct, že na něj někdo myslí. Protože někdy je to to jediné, co člověka drží nad vodou,vědomí, že nezmizel z lidských srdcí.
Nevím, kdy a kde se příště potkáme. Ale věřím, že to bude jinde. Na lepším místě. Bez mříží. Bez dohledu. U obyčejného stolu, nad obyčejnou kávou, při obyčejném rozhovoru.
A tak dnes místo dalších slov volím tiché přání.
?ﾟﾏﾽAť se vrátí domů.
Ať se znovu nadechne svobody.
Ať ví, že není sám.
❤️Protože skutečné přátelství se nepozná v lehkých časech.
Pozná se tehdy, když zůstaneme,i když je to těžké.
„Prezident SR Peter Pellegrini mal pri rozhodovaní o podpísaní zákona o transformácii Úradu na ochranu oznamovateľov (ÚOO) postupovať s väčšou rozvahou.Pri vetovaní zákona šiel prezident na vlne verejnej mienky a nekriticky prebral argumenty opozície. Prezident takmer bez výhrad prebral rétoriku opozície a týmto správaním si určite voličov koalície nezíska, naopak prudko ich stratí, čiže sa len konštatovalo, že pokiaľ bude oportunisticky načúvať predovšetkým opozícii, nekriticky preberať ich argumenty a konať viac-menej na základe ich skoro až zadania, musí si byť vedomý toho, že prudko stratí podporu koaličných voličov.“
Roman Michelko
Dnes jsem jela do Bratislavy. Ne proto, abych si něco dokazovala. Ne proto, abych něco vysvětlovala. Jela jsem tam za člověkem, za kamarádem, který je už osmý měsíc ve vazbě.
Poznali jsme se v době, kdy byl svět vyděšený, rozhádaný a rozdělený. V době, kdy se lidé přestávali poslouchat a začali se bát jeden druhého. Tehdy mluvil otevřeně, klidně, srozumitelně. A mně to dávalo smysl. Proto jsem ho začala sledovat. A proto jsem mu jednou napsala.
Říká se, že některá setkání mají přijít později. My jsme se dlouho míjeli,až jsme se nakonec potkali. Povídali jsme si, smáli se, zjišťovali, kolik máme společného. Vzniklo přátelství. Obyčejné, lidské. Takové, které se nerodí z výhod, ale z porozumění.
Dnes jsme se ale setkali jinak.
Za zdí. V prostoru, kde se čas vleče pomalu a ticho má jinou váhu. A přesto,když přišel, byl to pořád on. Stejný pohled. Stejný klid. Stejná jiskra v očích. Nezlomený. Přemýšlející. Přítomný.
Mluvili jsme o životě. O světě venku. O tom, co má smysl. O naději. O tom, že i když člověk ztratí svobodu pohybu, nesmí ztratit svobodu v sobě. A tu on si uchoval.
Jsem vděčná, že jsem ho mohla vidět. Že jsem mu mohla říct, že na něj někdo myslí. Protože někdy je to to jediné, co člověka drží nad vodou,vědomí, že nezmizel z lidských srdcí.
Nevím, kdy a kde se příště potkáme. Ale věřím, že to bude jinde. Na lepším místě. Bez mříží. Bez dohledu. U obyčejného stolu, nad obyčejnou kávou, při obyčejném rozhovoru.
A tak dnes místo dalších slov volím tiché přání.
?ﾟﾏﾽAť se vrátí domů.
Ať se znovu nadechne svobody.
Ať ví, že není sám.
❤️Protože skutečné přátelství se nepozná v lehkých časech.
Pozná se tehdy, když zůstaneme,i když je to těžké.
Petra Rédová Fajmonová , nacistka, komunistka a falošná sestra z brnenskej JIS
„Prezident SR Peter Pellegrini mal pri rozhodovaní o podpísaní zákona o transformácii Úradu na ochranu oznamovateľov (ÚOO) postupovať s väčšou rozvahou.Pri vetovaní zákona šiel prezident na vlne verejnej mienky a nekriticky prebral argumenty opozície. Prezident takmer bez výhrad prebral rétoriku opozície a týmto správaním si určite voličov koalície nezíska, naopak prudko ich stratí, čiže sa len konštatovalo, že pokiaľ bude oportunisticky načúvať predovšetkým opozícii, nekriticky preberať ich argumenty a konať viac-menej na základe ich skoro až zadania, musí si byť vedomý toho, že prudko stratí podporu koaličných voličov.“
Roman Michelko
„Ja len neviem, pán minister, či máme rozpustiť Úrad pre verejné obstarávanie. Predsa nie je možné, aby niekto pri takej strategickej stavbe, ako je D1, prijímal také rozhodnutia, ktoré nám bránia pokračovať v tempe, ktoré sme nastavili. V rámci EÚ nebudem hlasovať za vojenské pôžičky pre Ukrajinu. Sú to šialené plány, My peniaze potrebujeme tu doma na Slovensku, máme čo stavať,"
Robert Fico
