22. 10. 2026

HNUS V ČESKEJ TELEVÍZII

HNUS V ČESKEJ TELEVÍZII



20/10/26 v 21:45 odvysílala Česká televize v rámci cyklu Rozpleteno díl s názvem "Virus I". V podtitulku byl k pořadu uveden krátký popis, který měl slooužit k upoutání zájmu diváků. Uvádělo se v něm: "Pandemii COVID-19 způsobil netopýří koronavirus. Dnes jeho původ vyšetřuje Senát Spojených států amerických. Kdo byl pacient 0? Nakazil se virem z přírody nebo z laboratoře?"
K mému velkému překvapení, moderátorka a dramaturgyně pořadu Jana Škopková, v něm poskytla prostor i takovým "odborníkům" na problematiku Covid 19, jako je poslanec za SPD Jindřich Rajchl, nebo mikrobioložka Soňa Peková. Obě tyto osobnosti byly přitom během pandemie (i po ní) hlavními představiteli názorového proudu, který většinová vědecká komunita a nezávislí čeští i mezinárodní ověřovatelé (fact-checkeři) označili za šiřitele nepodložených teorií či dezinformací... Prostor ve vysílání jim zřejmě byl dán na základě tolikrát oprávněně kritizovaného konceptu "vyváženosti".
Ten je dlouhodobým pilířem vysílání České televize (a opírá se o její zákonný Kodex). V moderní žurnalistice a informační éře však čelí hluboké krizi. Původně byl navržen jako nástroj proti politické podjatosti. V praxi často vede jeho mechanické uplatňování k paradoxnímu výsledku: namísto objektivity generuje dezinformace a podkopává samotnou podstatu pravdy!
Největším selháním "vyváženosti" informace, je situace, kdy se vědeckému či faktickému konsensu dává stejná váha jako nepodloženým spekulacím, okrajovým názorům, nebo čistým dezinformacím. A tak se koncept vyváženosti často stává pohodlným štítem a alibi. Moderátoři a dramaturgové mohou rezignovat na roli „strážců brány“ (gatekeepers), kteří mají filtrovat lži a nesmysly. Stačí jim splnit formální kvótu – pozvat zástupce strany A a strany B. Tím se však žurnalistika a zpravodajství mění z investigativní práce a hledání pravdy na pouhé přehrávání názorových ping-pongů, kde fakta ustupují rétorickým dovednostem pozvaných hostů. Jak říká známé žurnalistické pravidlo: „Pokud jeden člověk tvrdí, že prší, a druhý, že je sucho, úkolem novináře není citovat oba, ale podívat se z okna.“