Meanwhile in KundasemKundatam
"Já bych se chtěl připojit tady k Honzovi, ne v tom, že bych si stěžoval, protože když chceš od vola srnčí, tak seš vůl sám, jak říkala moje máma. Já přece nemůžu od paní Machalický čekat něco chytrýho a inteligentního, nebo od pana Šídla, od tohodle odpadu. Nejde to. Tak prostě to vedle mě volně prochází. Ale vůbec by se veřejnoprávní rozhlas měl zajímat jednou věcí. Mluví tyto skupiny, skupinky, oni řvou strašně nahlas, ale mluví o tom, že je tu nenávist a rozdělená společnost. Bohužel oni rozdělujou tu společnost.
Vy jste tady jmenovali pana Černého. Já jsem v životě pana Černýho neviděl. Já jsem kdysi zaznamenal, jak se velice džentlmensky rozešel se svou první manželkou, a tento člověk o mně napíše, že jsem kreatura a dostal ho z rozhlasu. Prosím vás, já ho neznám. Já jsem se ptal, jestli ho mám zažalovat, nebo něco? Né, až ho potkám, tak mu jí fláknu, to říkám do záznamu, protože mě urazil absolutně.
Ale proč jsou lidé, kteří mají možná jiné myšlení, neustále v této zemi napadáni vod lidí, který bych si o ně nevotřel boty. Rozumíte, a my se s tímhle neustále setkáváme. Možná vyznáváme jinou pravdu, možná stejnou, možná si nerozumíme. Ale ty útoky ze zálohy. Vždy jsou tady lidé, a vzpomeňte si, že tady byli takzvaní novináři, které jste vy platili a oni vás pomlouvali, jen vyšli ven. Copak tohle se ve světě dělá? Nedělá.
Je to špína a já žiju většinu času na venkově dneska, díkybohu za to. A mohu vám říct, že jako leckteří lidé by tam vydrželi tak hodinu, že jinak by se s nima nikdo nebavil, a šli by pryč. Takový Machalický a podobný, který jenom urážej.
Ta společnost je rozdělená, ale bohužel hlasitá společnost je ta minorita, uřvaná minorita, která přichází o kšefty. Vždyť jsme všichni čekali po roce osmdesát devět, že ti géniové přijdou, a teď vytáhnou ty scénáře, vytáhnou prostě bomby, a národ padne, o co nás ten bolševik připravil. Když to vidím, co vychází, a já se stydím, že na filmy, který jsem natočil za komunistů, například „Copak je to za vojáka“, za to jsem se styděl, to je dnes nejúspěšnější veselohra na všech televizních kanálech. Kde to jsme dneska pánové? Kde to jsme?
Já dneska vidím moderátora v televizi a já vím, koho volí. Já slyším moderátora z našeho rozhlasu a já vím, koho volí. To nejde. Já jsem měl to štěstí při americkejch volbách, že jsem viděl, jak to dělají ti, kteří by měli být vzorem pro ty naše. Já nevím, jestli on fandil Obamovi, jestli fandil... to nevím. Já vůbec nevím, komu fandil. Trumpovi... trošku se to posunulo, když byla Hillary s Trumpem, ale jinak do tý doby prostě tam ti novináři byli absolutně padni komu padni. A tady je to prostě šoufl, vám řeknu, šoufl. Nemůžu si pomoct.
Proto hodně mlčím, i když paní Machalická tentokrát ke mně byla nesmírně soucitná a řekla: politickej vysloužilec dostal trafiku. Tak jsem ji dostal, no! Legionáři dostávali opravdivý trafiky od Masaryka, že jo, pokud si vzpomínám. No tak takhle, takže já se omlouvám, že jsem tady Jeníčku tě doplnil, poněkud jinak. Tys byl takovej roztomile překvapenej tím svým... já už jsem v tom byl čtrnáct let v politice, tak vím, co to je.
Ale voni totiž mají bohužel jednu smůlu, že komu držej palce, to vždycky prohraje. Vzpomeňme si na prezidentský volby, vzpomeňme si na parlamentní volby, voni vždycky prohrajou. Protože ten národ je sice blbej, jak voni říkaj. Ale má asi trošku rozumu, kterej mu zbejvá, a u tý urny se rozhodnou podle svýho. Takže takhle to je.
Já se omlouvám za ten výron. Doufám, že si to budou nahrávat, pouštět a budou mi napadat, ale mně je to u prdele. Děkuju vám."
Záznam vystoupení člena Rady Českého rozhlasu Vítězslava Jandáka na 4. veřejné schůzi Rady ČRo 24. dubna 2019. Reagoval v něm na předchozí vystoupení Jana Krůty, který si postěžoval na článek Jany Machalické "Ty naše rady české (rozhlasové)" v Lidových novinách z 18. dubna 2019.
Dostupné na https://rada.rozhlas.cz/zapis-z-4-verejne-schuze-rady-ceskeho-rozhlasu-24-4-2019-7902621, zvukový záznam 56:41-1:12:48
