VÝROKY TÝŽDŇA
" Záchrana automobiliek nie je všetko. Vedeli ste o tom, že štyridsať percent zamestnancov automobiliek tu v Tolede sú konzervatívci? Aj keď to nehovoria nahlas. A keď prídu k voľbám, podľa čoho budú voliť? Zostanú pri hodnotách. Obama je za potraty, Romney proti. Čiže budú voliť Jeep, alebo život?"
Jon Stainbrook , predseda Republikánskej strany v Lucas County
„Vyzývam poslanca NR SR Martina Poliačika aby predložil nahrávku, na ktorej má byť rozhovor medzi mnou a údajným drogovým dílerom Bakim Sadikim . Medzi mnou a Sadikim sa nikdy rozhovor neuskutočnil a žiadna nahrávka neexistuje. Poliačik možno vedome klame alebo počuje hlasy, čo môže byť následok jeho drogovej mladosti, ktorá sa mohla podpísať na jeho súčasnom duševnom stave. Poliačik, na rozdiel od mňa, určite pozná drogových dílerov, od ktorých si kupoval heroín. Takže nech povie občanom vo verejnom záujme pravdu. Pretože ja medzi drogovými dílermi kamarátov nemám."
Štefan Harabin
„Podpredsedníčka Národnej rady sa nebude vyjadrovať k odhadom redaktorky bulvárnej relácie jednej zo súkromných televízií“
Marcela Tanczosová,asistentka podpredsedníčky Národnej rady Renáty Zmajkovičovej
" Když se nedlouho před volbami nevyvíjejí preference politických subjektů tak, jak bylo strůjci „veřejného mínění“ zamýšleno.Tehdy nastupují skandály, zatýkání politických špiček, různé „úniky“ typu Kubice zpráva - cokoli, co zakryje půdorys reality, v níž by užuž začaly hrát vůdčí roli skutečné zájmů voličů. Některé „ohromující kauzy“ na poslední chvíli motivují k volbám jít, jiné od tohoto aktu odradí. Jakmile je odvoleno, vracejí se média ihned do původní polohy, v níž mohou zaútočit i na to, co sama prosadila.
Výstřel z Aurory číslo dvě ... dostal jméno Sametová revoluce. (Velké S zde píši záměrně.) Jméno se ujalo podobně jako „pražské jaro“ o dvě desetiletí dříve. Napohled paradoxně obojí souviselo s likvidací nenáviděného totalitního režimu, jemuž se velmi nepřesně říkalo komunistický. V obou případech hrála klíčovou roli média. Právě tehdy se totiž začínala rodit mediokracie - bolševismus na nové vyšší úrovni. Aby nedošlo k omylu: Naprostá většina novinářů na této dlouhodobě založené konspiraci spolupracuje bezděčně, implicitně. Mnozí jsou dokonce přesvědčeni, že smyslem jejich práce je svobodu a demokracii bránit. Ještě jiní - a těch je samozřejmě nejvíc -, v těchto pojmech vůbec neuvažují. Jsou zaměstnanci pekárny na rohlíky, obvykle slušně placení za výrobu podle předem stanovených receptur. Snaží se hlavně vydělat peníze, ať poctivě či korupčně, a ani netuší, že sami jsou také obětmi mediokracie.
Mediální establishment vyšetřuje, pronásleduje a popravuje odpůrce revolučního teroru stejně jako vždy dříve. Lynčuje je před hladovýma očima naivních davů vždy lačných krve obětí, nevědouce, že hrana ve skutečnosti zvoní jim. Neformální Výbory obecného blaha inspirují a organizují politické procesy v podobě justičních reality show, přenášených on-line ze soudních síní pro rozvášnění davu. V nich jsou oběti dopředu odsouzeny veřejným míněním rozběsněným médii, a převážně mladí soudci se proto většinou předhánějí, aby se médiím zavděčili, aby byli chváleni, aby rozsudky byly exemplární.
Loajalitu k hlavnímu mediálnímu proudu, pokud jím není přímo vytvořen a vyslán do politiky, musí současný „kandidát tajné spolupráce“ manifestovat veřejně. Jde o starou vyzkoušenou bolševickou metodu: Není podstatné, co si kdo skutečně myslí, ale co veřejně demonstruje. Pro přijetí do Mediální strany pokroku je rozhodující bodování ve třech povinných tancích: a) Dobré evropanství - eufemismus pro oddanost „Čtvrté říši“ - úspěšný a respektovaný politik projevuje tím, že je hluboce přesvědčeným federalistou. Dává přednost zájmům Svaté říše bruselské národa evropského před zájmy voličů země, z níž pochází jeho mandát. b) Vize, jak dalšími pokrokovými zákony, příkazy a nařízeními měnit společnost k lepšímu, lhostejno jestli zleva nebo zprava, protože drobné estetické odlišnosti se neřeší. c) Nevyčuhování - tedy bezchybné ovládání tematických i výrazových piruet politické korektnosti".
Petr Hájek, v knihe Smrt v sametu
„ Slovensko na mape spravodajského záujmu iných spravodajcov nie je žiadna veľká adresa. Ak sa však v tejto malej krajine dá dopracovať k zvukovým záznamom, cez ktoré je možné vydierať polovicu politického spektra krajiny, tak záujem unudených spravodajcov v nudnej krajine rádovo stúpne. A ak je ešte v záznamoch určitý presah na vplyvné energetické skupiny v Európe, unudený spravodajca napíše na nástenku ponuku. Slovensko je vo vážnom bezpečnostnom riziku, lebo cez záznamy môžete politicky pracovať s polovicou politického zastúpenia našej krajiny. Naša krajina je v ohrození."
Alojz Hlina
„Vyzývam poslanca NR SR Martina Poliačika aby predložil nahrávku, na ktorej má byť rozhovor medzi mnou a údajným drogovým dílerom Bakim Sadikim . Medzi mnou a Sadikim sa nikdy rozhovor neuskutočnil a žiadna nahrávka neexistuje. Poliačik možno vedome klame alebo počuje hlasy, čo môže byť následok jeho drogovej mladosti, ktorá sa mohla podpísať na jeho súčasnom duševnom stave. Poliačik, na rozdiel od mňa, určite pozná drogových dílerov, od ktorých si kupoval heroín. Takže nech povie občanom vo verejnom záujme pravdu. Pretože ja medzi drogovými dílermi kamarátov nemám."
Štefan Harabin
„Podpredsedníčka Národnej rady sa nebude vyjadrovať k odhadom redaktorky bulvárnej relácie jednej zo súkromných televízií“
Marcela Tanczosová,asistentka podpredsedníčky Národnej rady Renáty Zmajkovičovej
" Když se nedlouho před volbami nevyvíjejí preference politických subjektů tak, jak bylo strůjci „veřejného mínění“ zamýšleno.Tehdy nastupují skandály, zatýkání politických špiček, různé „úniky“ typu Kubice zpráva - cokoli, co zakryje půdorys reality, v níž by užuž začaly hrát vůdčí roli skutečné zájmů voličů. Některé „ohromující kauzy“ na poslední chvíli motivují k volbám jít, jiné od tohoto aktu odradí. Jakmile je odvoleno, vracejí se média ihned do původní polohy, v níž mohou zaútočit i na to, co sama prosadila.
Výstřel z Aurory číslo dvě ... dostal jméno Sametová revoluce. (Velké S zde píši záměrně.) Jméno se ujalo podobně jako „pražské jaro“ o dvě desetiletí dříve. Napohled paradoxně obojí souviselo s likvidací nenáviděného totalitního režimu, jemuž se velmi nepřesně říkalo komunistický. V obou případech hrála klíčovou roli média. Právě tehdy se totiž začínala rodit mediokracie - bolševismus na nové vyšší úrovni. Aby nedošlo k omylu: Naprostá většina novinářů na této dlouhodobě založené konspiraci spolupracuje bezděčně, implicitně. Mnozí jsou dokonce přesvědčeni, že smyslem jejich práce je svobodu a demokracii bránit. Ještě jiní - a těch je samozřejmě nejvíc -, v těchto pojmech vůbec neuvažují. Jsou zaměstnanci pekárny na rohlíky, obvykle slušně placení za výrobu podle předem stanovených receptur. Snaží se hlavně vydělat peníze, ať poctivě či korupčně, a ani netuší, že sami jsou také obětmi mediokracie.
Mediální establishment vyšetřuje, pronásleduje a popravuje odpůrce revolučního teroru stejně jako vždy dříve. Lynčuje je před hladovýma očima naivních davů vždy lačných krve obětí, nevědouce, že hrana ve skutečnosti zvoní jim. Neformální Výbory obecného blaha inspirují a organizují politické procesy v podobě justičních reality show, přenášených on-line ze soudních síní pro rozvášnění davu. V nich jsou oběti dopředu odsouzeny veřejným míněním rozběsněným médii, a převážně mladí soudci se proto většinou předhánějí, aby se médiím zavděčili, aby byli chváleni, aby rozsudky byly exemplární.
Loajalitu k hlavnímu mediálnímu proudu, pokud jím není přímo vytvořen a vyslán do politiky, musí současný „kandidát tajné spolupráce“ manifestovat veřejně. Jde o starou vyzkoušenou bolševickou metodu: Není podstatné, co si kdo skutečně myslí, ale co veřejně demonstruje. Pro přijetí do Mediální strany pokroku je rozhodující bodování ve třech povinných tancích: a) Dobré evropanství - eufemismus pro oddanost „Čtvrté říši“ - úspěšný a respektovaný politik projevuje tím, že je hluboce přesvědčeným federalistou. Dává přednost zájmům Svaté říše bruselské národa evropského před zájmy voličů země, z níž pochází jeho mandát. b) Vize, jak dalšími pokrokovými zákony, příkazy a nařízeními měnit společnost k lepšímu, lhostejno jestli zleva nebo zprava, protože drobné estetické odlišnosti se neřeší. c) Nevyčuhování - tedy bezchybné ovládání tematických i výrazových piruet politické korektnosti".
Petr Hájek, v knihe Smrt v sametu
„ Slovensko na mape spravodajského záujmu iných spravodajcov nie je žiadna veľká adresa. Ak sa však v tejto malej krajine dá dopracovať k zvukovým záznamom, cez ktoré je možné vydierať polovicu politického spektra krajiny, tak záujem unudených spravodajcov v nudnej krajine rádovo stúpne. A ak je ešte v záznamoch určitý presah na vplyvné energetické skupiny v Európe, unudený spravodajca napíše na nástenku ponuku. Slovensko je vo vážnom bezpečnostnom riziku, lebo cez záznamy môžete politicky pracovať s polovicou politického zastúpenia našej krajiny. Naša krajina je v ohrození."
Alojz Hlina
